Několik slov úvodem ...

Tak jako se lékaři a léčitelé zabývají léčením těla, my se zabýváme léčením života. Tak jako lékaři a léčitelé mění vaše bolavá a unavená těla ve zdravá a silná, tak u nás si můžete změnit svůj život, z bolavého a nešťastného na život naplněný, spokojený, plný přátel, lásky a porozumění. Tak jako lékaři léčí vaše tělo, tak u nás si můžete léčit vaše duše.

Pár otázek na zamyšlení

Motto:

Své chyby si nosíme za svými zády. Chyby ostatních vidíme před sebou.

Čím se vlastně zabýváme

Je mnoho lidí, kteří na začátku dospělosti mají celkem jasno, jak si život zorganizují, jak jej prožijí, osobně i profesně. Pak přijde realizace, vlastní život a vystřízlivění. Ať dělají co dělají, stále je něco jinak, něco špatně a vlastně jdou od prohry k prohře, od neúspěchu k neúspěchu, od kompromisu ke kompromisu. Nedaří se jim ve vztazích, s partnerem a pak i dětmi, nejsou šťastní a často přichází i nemoci, kterým říkáme civilizační.

Zabýváme se léčením takových lidí, kterých kolem sebe vidíme spousty. Pomáháme jím vyřešit jejich problémy a najít radost a štěstí v jejich životech.

Dále se zabýváme výzkumem rodové psychologie, kde si všímáme, jak funguje přenos pocitových a postojových vzorců jednání z generace na generaci. Zkoumáme, jaké má používání pocitových a postojových vzorců konkrétní důsledky pro životy lidí. Jaké životní výsledky jednotlivé pocitové a postojové vzorce jednání přináší a jak je možné je měnit.

S jakými problémy můžete přijít

• Nefungující vztahy, problémy s dětmi, problémy s partnery, rodiči a podobně
• Fyzické nemoci vaše a vašich dětí
• Když si s vlastním životem nevíte rady, když jej vnímáte jako nenaplněný, neuspokojivý, když jste nešťastní a nevíte jak z dané situace ven
• Osobní duchovní růst, nebo chcete-li sami léčit

Jak vlastně léčíme

Léčení života - proč tak zvláštní slovní spojení? Co je to vlastně nemocné? Život? Ano život. Jsme s manželkou léčitelé, kteří léčí fyzické nemoci a lečí i ty, kteří přijdou s tím, že se jim něco v jejich životech nedaří. Ty, kterým se nedaří v partnerských vztazích, nerozumí si s manželem, manželkou, jsou rozvedení, nebo sami, nerozumí si s vlastními dětmi, nebo rodiči, nebo se jim nedaří obstát v zaměstnání a s přáteli. Všechny tyto lidi léčíme stejným způsobem. Jak ty fyzicky nemocné, tak ty, kteří mají nějaký problém s prožíváním svého života, ve kterém jim něco skřípe. Léčíme jim jejich životy.

Jak to, že léčba fyzických nemocí a léčba problémů s prožíváním je stejná? Jednoduše proto, že příčiny jsou jedny a ty samé. Ti, co mají problémy s prožíváním obvykle jen nezašli tak daleko v chybách, které ve svém životě dělají ti, kteří fyzicky onemocněli.

Kde jsou vlastně příčiny našich nemocí a životních problémů?

V dnešní společnosti jsme vychováváni velmi zvláštním způsobem. Pokud onemocníme, hledáme příčinu své nemoci ve vnějších vlivech a okolnostech, jako jsou znečištěné životní prostředí a potraviny, genetická výbava, atd. Pokud se nám nedaří ve vztazích, pak hledáme příčiny našich problému v lidech okolo nás. Ale slyšeli jste to? Zkuste si předcházející větu přečíst ještě jednou. Co je tam zvláštní? „příčiny našich problémů“, to je to zvláštní. My máme problémy, ať už fyzické, nebo máme problémy se domluvit a viníme z toho okolní svět. A tam je i chyba našeho vnímání světa, našeho uvažování.

Samozřejmě pak skutečné příčiny našich potíží nenacházíme. Hledáme je jinde, než bychom měli, nemůžeme je pak najít. Příčiny svých problémů a nemocí si totiž každý nosí sám v sobě. Proto je stejné i jejich léčení.

Přijdou-li lidé s problémem v prožívání je potřeba je léčit. Něco v uvažování těchto lidí, v jejich jednání, představách a cítění je špatně a oni nedokáží pochopit, co je špatně. A tak opakují stále stejné chyby a vůbec o tom neví. Mají jen pocit, že narazili na lidi, kteří jim nějak ublížili, nebo ubližují, nebo je nějak zneužívají. Ale skutečnost je úplně jiná. Oni jen neumí na dotyčné správně reagovat. Neumí s nimi správně jednat a neví o tom. A tak jsou ti poražení, ti nešťastní. Jedná se o chyby v prožívání, které jsou stejné, jako u fyzických nemocí. Po léčení si dotyčný své vztahy dokáže prožívat mnohem lépe, je šťastnější a spokojenější a vyrovnanější.

Několik příkladů léčení na zamyšlení

Přišlo k nám děvče, mělo problémy s kolegou v práci. Když si přišlo na to, kde v něm byla příčina jejich problémů, proč ji kolega nerespektoval, a až změnilo svoje vnitřní postoje a následně své vnější projevy, až se obhájilo a kolega se začal chovat korektně, pak se mu jen jako mimochodem uzdravila plíseň. Plíseň se kterou roky s lékaři bojovalo a která se mu za tu dobu rozšířila po větší části jejího těla. A přestaly se mu dělat afty, kterých se posledních půl roku nemohlo zbavit. Pro léčení nebyly použity žádné léky, ani bylinky, stačilo jediné sezení.

Nebo k nám přišel mladý muž. Jeho problém byla nevěrná žena. Po tříhodinovém sezení, kde jsme si jenom vykládali, kde v něm byla příčina nevěry jeho ženy, muž odešel a ani nevěděl, že se mu uzdravily hemeroidy, se kterými lékaři šest let nic nepořídili.

Dobrým příkladem může být také mladá žena. V průběhu práce s námi se ji stalo, že onemocněla akutním masivním zánětem močového měchýře. Volala nám večer, měla teplotu přes 38°C, bolesti a připravená antibiotika od lékaře. Vykládali jsme si po telefonu asi půl hodiny. Zjistili jsme, že má vztek na maminku, protože se těžce pohádaly a ženě se nepodařilo se obhájit, přestože byla v právu. Vysvětlili jsme ji, kde jsou chyby v jejím uvažování a následně jednání. Doporučili jsme ji ještě ten večer mamince zavolat a spor si „správným způsobem“ vyříkat. Domluvili jsme se, že pokud ji do rána neklesne teplota, antibiotika začne užívat. Ráno se žena cítila zdravá, bez teploty a bez bolestí. Antibiotika nebylo potřeba nasadit, stačilo pochopit a porozumět celou situaci správným způsobem, emoce se rozplynuly a vážná nemoc přes noc ustoupila.

A nebo obráceně. Přišla žena, která měla boreliozu s bolestmi kloubů. Navržená léčba byla antibiotika v kapačkách. Žena se domluvila s lékařem na třítýdenním odkladu léčby. Při terapii jsme zjistili problematický vztah s dětmi. Během těch tří týdnů si žena svůj vztah k dětem změnila. Děti pomalu začaly dospívat a přestaly ji naprosto respektovat. Žena musela změnit mnoho svých postojů a představ. Za dobu tří týdnů se ji její život změnil. Najednou se chování jejich dětí změnilo. Maminka se k nim začala chovat správně, dětem se hodně ulevilo a daly to najevo. Jejich vztah měl najednou lidský rozměr, objevila se v něm láska a radost. Krevní testy po třech týdnech ukázaly, že žena je naprosto zdravá. Borelioza je nemoc vyčerpaných lidí. Tato žena se vyčerpala stresem z prožívaných vztahů s dětmi.

Další zajímavý případ byl mladý muž v invalidním důchodu. Příčinou byly jeho potíže s polykáním. Diagnosa lékařů byla nepřítomnost nervových zakončení svalů zajišťujících peristaltiku v polykací trubici. Byl hubený, nešťastný. Při sezení jsme přišli na příčinu, která vězela ve vztazích s jeho tatínkem. Po týdnu nám muž volal, celý šťastný, že hned druhý den mohl jíst. Že sní jídla, která se mu nikdy nepodařila spolknout. Že ruší invalidní důchod. Jak je možné, že polykání začalo fungovat, i když nebyla k dispozici nervová zakončení? Změnily se vnitřní postoje muže, které blokovaly polykání. To stačilo. Stačilo jediné sezení. Aby bylo pochopení úplné a nemoc se případně nevracela, bylo pak ještě potřeba udělat 4 sezení.

Příklad z nedávné doby. Žena, která chodila k nám do kurzu. Měla dítě těžkého astmatika, několikrát týdně dostával těžké záchvaty, u kterých musela být použita „foukačka“ a kdy toho moc nenaspali. Na čtvrté lekci kurzu se nám svěřila, že od třetí lekce nemělo dítě ani jeden záchvat, celý měsíc. Pochopila, kde v jednání s dítětem dělá chybu, a začala s ním jednat jinak. Astmatické záchvaty se už neobjevily.

Není vůbec jednoduché objevit, kde v sobě chybu nosíme, jak ji děláme. Člověk na to spontánně přijít nedokáže a i práce té ženy znamenala, že na kurzu ke svému zděšení několikrát zjistila, že je úplně jiná, než si o sobě myslela. Sama byla velmi překvapená a ze začátku s námi docela tvrdě bojovala. Hájila své špatné postoje, které dítěti tak ubližovaly.

Jak je možné, že takovýmto způsobem můžeme léčit? Jak je možné, že se lidé bez jakékoli zjevné příčiny, bez jakéhokoliv fyzického léčení uzdraví? Nepodávají se jim léky, nepoužívají se bylinky a ani se nepracuje s energií. Odpověď je jednoduchá. Ti lidé se změnili. Přestali myslet a cítit tím způsobem, který vyvolával jejich nemoc, nebo nemoc jejich dětí a začali myslet způsobem lepším.

Jak si myšlením vytváříme své nemoci

Jednou jsem při meditaci mohl ve zrychlené podobě vidět, jak může vznikat rakovinný nádor. Viděl jsem, jak dotyčný člověk v konkrétním místě ve svém těle svým myšlením hromadí negativní emocionální energii. V daném místě to vyvolávalo značné energetické napětí. Dotyčný ve svém způsobu myšlení nepolevoval a napětí se hromadilo, hromadil jej měsíce. Pak následovala velmi rychlá akce. V okamžiku, kdy napětí přerostlo mez, kterou mohla tkáň v daném místě unést, se během velmi krátké doby nahromaděné napětí „proměnilo, vybilo“ ve zhoubný nádor. Viděl jsem během pěti minut ve zkratce jednu z vazeb mezi myšlením, cítěním a zdravím.

K tomu, abychom mohli pochopit, jak v nás nemoci vznikají, je nutné vazby mezi fyzickým tělem a myšlením a cítěním znát. Myšlení se odehrává v mozku. Své emoce a pocity prožíváme všude ve svém těle. V mozku své emoce a pocity jen registrujeme, ne vždy na vědomé úrovni.

Zde je vhodné dát pár příkladů. Lásku prožíváme v oblasti okolo srdce. Zklamání a strach prožíváme v ledvinách, vztek v močovém měchýři, hněv v játrech a žlučníku, neschopnost radovat se ze života ve slinivce. Schopnost emocionálně zhodnotit prožívané situace u udělat z nich správné emocionální závěry prožíváme v tlustém střevě. Svoje přijetí a nebo nepřijetí situací, do kterých se v životě dostáváme pocitově prožíváme ve svém žaludku. Ženy svoji ženskost, svoji ženskou roli ve vztazích emocionálně a pocitově prožívají v děloze a vaječnících. Muži zase svoji mužskost pocitově prožívají v prostatě. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Jestliže se nám nedaří správně a uspokojivě žít některé z konkrétních oblastí života, pak onemocní příslušný orgán a nebo orgány a části těla související.

Jsou i nemoci, kde neonemocní orgán, ale člověk, jako je třeba mentální anorexie a bulimie. U takto nemocných děvčat je to poslední, co by se jim mělo říkat, že by měly jíst. Tam jejich problém vůbec není. Tam je jen projev jejich nemoci. Příčinou je absolutního nepřijetí sebe sama, odmítání sebe sama takové, jaká jsem. Vyjádřené odmítáním vyživovat vlastní tělo. Příčina je, ač to zní neuvěřitelně a smutně, vždy v rodinném prostředí. Rodiče nejsou schopni svoje dítě přijmout takové jaké je. Většinou se rodiče nejsou schopni přijmout ani jeden druhého navzájem. Odmítají přirozenost svého dítěte a snaží se je naprosto bez jakéhokoli citu utvářet podle svých představ. A pokud dítě jejich představy nenaplňuje, pak jsou k němu velmi kritičtí. Pak žijí důsledky svých činů v nemoci jejich děvčete. Nejsou si obvykle vůbec vědomi, že by něco dělali špatně, jen jsou nešťastní. Ale v tomto světě se neděje nic samo od sebe. Vše má svoji příčinu! Domnělé vzory v hubených modelkách nemají na děvčata téměř žádný vliv. Vše se odehrává v rámci rodiny.

Kde jsou příčiny našeho špatného prožívání života

Logicky vyvstává otázka, kde se v nás špatný způsob prožívání vzal? Saint Exupéry jednou řekl: “všechno co jsme, jsme z dětství“. Myslím, že on tomu opravdu rozuměl a moc hezky to i řekl. Narodíme se s určitými charakterovými vlastnostmi, s určitými vlohami a nedostatky. O tom, jak je budeme žít, zda konstruktivně a nebo destruktivně, o tom rozhodnou v období našeho dětství naši rodiče, jejich charakterové vlastnosti a jejich povahové rysy. A překvapivě trochu i dědeček s babičkou.

I v tomto případě máme nesprávné postoje. Pokud se naše dětí chytnou party, drog, nebo se chovají nějak pro nás nepřijatelně, vždy říkáme, ta společnost, ta parta je hrozná. Ale zase omyl. Jen my rodiče jsme příčinou chování, úspěchů i neúspěchů našich dětí. Naše dítě se chytí party, jen když v něm vypěstujeme příslušné postoje, které mu umožní se party chytit. Lépe je to vidět na týraných dětech. Jestliže je dítě šikanováno ve školce, škole, nebo na internátě, muselo být týráno doma. Tam se naučilo svoji roli člověka, kterému je ubližováno a umí ji žít. Dítě z harmonické rodiny šikanovat nelze, tuto roli z domácího prostředí nezná, neumí.

Způsob prožívání je těsně svázán s fyzickým zdravím. Svým klientům říkáme: „stav vašeho fyzického těla je jen zrcadlovým odrazem stavu vaši mysli, vašeho emočního a citového prožívání“. Chcete-li se uzdravit, podívejte se, kde špatně žijete, kde špatně cítíte a změňte to a uzdravíte se. U nás se každý léčí sám. Jen své klienty vedeme. Léčit se umí všichni, jak by ne, když stát se nemocnými umí také všichni.

Náš život, naše prožívání zrcadlí náš vnitřní stav. Když tuto myšlenku dále rozvineme, můžeme říct, že si sami v sobě nosíme chování ostatních lidí směrem k nám. Máme s tím bohaté zkušeností z našich terapií. A ti, kteří jimi prošli si toto dobře uvědomují. Zažili pochopení toho na vlastní kůži.

Jsme zvyklí myslet špatně a to nám komplikuje život. Jsme zvyklí si vzít prášek a nebo jsme, zvyklí říct, on nebo ona se k nám chová hrozně. Musel jsem, se rozvést, protože manželka byla taková a maková. A přitom si vůbec neuvědomujeme, že příčiny všeho, co žijeme si nosíme v sobě. A jedním z důsledků pak jsou naše fyzické nemoci.

Jakou úlohu v našem léčení hrají lékaři?

Z našeho pohledu se překvapivě dnešní vyspělá a pokročilá lékařská věda proměňuje v danajský dar. Chápe člověka jen jako fyzické tělo a vůbec nevnímá jeho mentální rozměr a vzájemné vazby fyzického těla na něj. Její úspěchy nám paradoxně umožňují žít hůř a hůř. S většími a většími chybami prožívání a cítění, aniž bychom o tom vůbec věděli. Medicína vždy přijde na to, jaký prášek použít, co kde vyříznout a nebo transplantovat. Pak žijeme nešťastněji a nešťastněji a nazýváme to civilizačním syndromem. Je to škoda, protože úspěchy lékařské vědy a zdravotnictví jsou obrovské.

Pokud k nám tedy přijdou lidé s vážnou fyzickou nemocí, předpokládáme že jsou pod lékařskou kontrolou a s lékaři spolupracují. Někdy nám i hodně pomůže, když nám lékařská věda poskytne kompletní obraz nemoci a mechanismus, jak v našem těle nemoc působí. Je to vlastně zpráva, ze které se dá velmi dobře pochopit, jak asi nemoc vytváříme svým myšlením, cítěním a chováním. V pochopení toho je i nalezení způsobu, jak nemoc vyléčit jen změnou svých postojů.

Nahoru

valid XHTML 1.0 Strict

| shlédnutí